se člení na několik jednotlivých služeb (domovů), které jsou rozděleny podle cílových skupin klientů. Všechny naše služby jsou pobytového typu. Níže jsou služby jednoduše popsány pro lepší orientaci.

DOZP je zkratka pro „Domov pro osoby se zdravotním postižením“, který je určen lidem s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, kteří potřebují pravidelnou pomoc jiné osoby a nemohou žít samostatně. Tyto domovy mají celodenní personál, který je klientům k dispozici. Naše organizace má tři tyto domovy, a to DOZP Husova, DOZP Kavkaz a DOZP Domeček.

Služba je určena pro osoby od 18 let bez horní hranice věku.

DZR je zkratka pro „Domov se zvláštním režimem“, který je určen lidem s chronickým duševním onemocněním, popř. v kombinaci s jiným postižením, kteří potřebují pravidelnou pomoc jiné osoby a nemohou žít samostatně. Tyto domovy mají celodenní personál, který je klientům k dispozici. Naše organizace má tři tyto domovy, a to DZR Krakonoš, DZR Dukla a DZR Vysoká. 

Služba je určena pro osoby od 18 let bez horní hranice věku.

Domov pro seniory je určen lidem, kteří již nadále nemohou setrvat ve vlastním prostředí, a které se ocitly v důsledku svého věku a zdravotního stavu v nepříznivé sociální situaci, kterou nejsou schopny překonat ani za pomoci jiných typů sociálních služeb nebo rodiny a potřebují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby při zajištění svých potřeb. Tento domov má celodenní personál, který je klientům k dispozici.

Služba je určena pro osoby od 65 let.

Chráněné bydlení je určeno lidem s mentálním postižením a duševním onemocněním u kterých není nutnost celodenní péče. Tato služba obsahuje několik objektů, kde klienti žijí samostatně ve sdílených bytech. Personál je na této službě k dispozici každý den od 6:30 do 18:30 v budově ředitelství a dle individuálních potřeb klientů obchází jednotlivé objekty.

Služba je určena pro osoby od 18 do 64 let (horní věková hranice se netýká stávajících klientů).

CSRS Lata je „Centrum sociálně rehabilitačních služeb“, která funguje interně pro klienty MSSS Vejprty. Zde se klienti při zájmu mohou přihlásit na různé činnosti dle aktuální nabídky a individuálních zálib.

Momentálně jsou zde v nabídce činností například Dílny – kde klienti mohou vytvářet výrobky z látek, dřeva nebo keramiky. Dále se zde klienti věnují také zahradě nebo muzikoterapii. Lata pravidelně pořádá akce pro klienty jako je diskotéka, karaoke nebo opékání buřtů.

Bližší informace můžete získat v záložce „SLUŽBY“, kde jsou jednotlivé služby popsány detailněji nebo kontaktovat příslušného sociálního pracovníka, který Vám zodpoví Vaše konkrétní dotazy.

Roman: „Dostal jsem druhou šanci na život“

Dalším klientem, kterého představujeme, je pan Roman. Ten se narodil v Mostě, ale pak žil s rodiči do svých šesti let v Záluží (zaniklá obec v okrese Most). Poté se přestěhovali s rodiči do Meziboří. „Dětství pro mě byla nejhezčí kapitola života. Hodně jsem sportoval a zažíval různá dobrodružství,“ vypráví pan Roman. Základní školu vychodil v Meziboří, a poté se dostal na ekonomickou školu do Teplic. Bohužel školu již nedostudoval, ve třetím ročníku byl nucen studium ukončit. „Pak jsem se vyučil číšníkem v Bílině, a poté jsem pracoval v různých mosteckých restauracích,“ dodává Roman.

Rodina

Roman moc rád vzpomíná na oba rodiče. Oba ho velmi milovali. „Tatínek byl můj guru. Měl na mě velký vliv,“ vzpomíná Roman. Dále doplňuje, že spolu často hovořili o politice a také hodně sportovali.  Tatínek již nežije, ale stále má oporu ve své mamince, kterou pravidelně navštěvuje.

Roman se v sedmnácti letech seznámil se svojí budoucí ženou, svatbu měli o dva roky později. Narodila se jim dcera Lucie. Roman na to vzpomíná jako na nejkrásnější zážitek. Obdobný pocit pak ještě měl, když se narodila vnučka Nikolka. Bohužel, manželství nevydrželo a se ženou se nakonec rozvedli.

Nemoce ho provázely celý život

Panu Romanovi, již jako mladému, diagnostikovali těžkou poruchu osobnosti, později se u něj projevila poúrazová epilepsie a ještě později tzv. polyneuropatie (povšechné postižení periferních nervů). I přes tyto nemoci se snažil pan Roman žít naplno. Dokonce hrál závodně fotbal a vzpíral. V jednadvaceti letech nastoupil na vojnu, ale po epileptickém záchvatu, kdy byl mimo vědomí tři až čtyři hodiny, musel vojenskou službu ukončit. „Pak jsem si zažádal o plný invalidní důchod,“ dodává Roman.

Peníze, alkohol, zábava a delirium tremens

Později měl již Roman jen částečný invalidní důchod a přivydělával si jako vrátný nebo topič. V té době nebyl zrovna moc při penězích, a tak se dostal k „oboru“, na který není dnes úplně pyšný, ale byla to pro něj velká zkušenost. Pan Roman se vyskytl v branži „nejstaršího řemesla“, kdy se staral o několik děvčat, která mu vydělávala peníze. „Byl jsem v 90. letech jedinej bílej v Dubí, který se v tomto oboru vyskytoval,“ popisuje Roman. „Vydělal jsem dost peněz, a k těm holkám jsem se choval hezky. Určitě se se mnou neměly špatně,“ vypráví Roman. „Později jsem z toho odešel. Začali to dělat cizinci a jejich chování nebylo zrovna vhodné, bylo až nebezpečné,“ uzavírá Roman.

Druhá šance

Roman se celý život rád obklopoval lidmi a rád se bavil, samozřejmě nechyběl alkohol. „Začal jsem popíjet v partě s klukama. Hlavně pivo. Byla to zábava a pobavení,“ vzpomíná Roman. Popíjet začal zprvu tak, jako asi většina lidí, především v partě a pro zábavu. „Popíjel jsem od mládí, a tak nějak se to začalo stupňovat,“ popisuje Roman. Dále vypráví, že jeho alkoholová anabáze se táhla až do 39 let a vyvrcholila tím, že pil šest litrů vína denně. Nemohl se pak ani postavit, chodil v bytě po čtyřech. Pak následovalo tzv. delirium tremens (nejtěžší stádium abstinenčního syndormu). „Už jsem byl na druhém břehu a můžu říct, že po smrti nic není,“ vzpomíná na těžké chvíle Roman. Roman skončil na LDN v Mostě, ležel tam celé dva roky. Zpočátku měl hrozné halucinace a rok nemohl chodit. „Vlastní vůlí a pílí jsem se nakonec zase naučil chodit. Cvičil jsem nohy a chodil jsem hodiny po chodbě sem a tam,“ popisuje Roman.

Z Mostu do Vejprt

Z LDN v Mostě byl přestěhován do Sociálních lůžek v Podbořanech, kde žil 7 let, pak se dostal do zařízení do Vejprt. „Tady jsem se našel, našel jsem tu přátele, někoho, s kým si mohu popovídat,“ popisuje Roman. Mimo povídání se svými přáteli, také rád sleduje sport, poslouchá muziku, zajímá se o showbyznys a politiku.

Dále doplňuje, že je rád, že může pomáhat, našel pokoru k životu a dostal druhou šanci na život. „Víte, jeden primář mi řekl, že medicínsky udělali vše, ale pak už to bylo v jiných rukou. Tímto jsem našel víru v Boha a našel sám sebe,“ uzavírá povídání Roman.